Screening rakoviny prostaty se míjí účinkem, tvrdí švédští vědci

Ani jedna ze dvou velkých studií – americká PLCO Prostate, Lung, Colorectal and Ovarian (PLCO) Cancer Screening Trial (2) a evropská ERSPC European Randomized Study of Screening for Prostate Cancer (3) – neprokázala jednoznačný přínos screeningu karcinomu prostaty pomocí testu na PSA (prostatický specifický antigen). Již v roce 1987 dr. Gabriel Sandblom a jeho kolegové z urologické kliniky ve švédském městě Norrköping zahájili studii, která měla určit, zda screening karcinomu prostaty opravdu snižuje úmrtnost na toto onemocnění.

V rámci této studie (1) bylo s využitím švédského Národního populačního registru identifikováno celkem 9026 mužů ve věku 50–69 let, kteří žili v Norrköpingu. Z tohoto seznamu (seřazeného podle data narození) byl vybrán každý šestý muž, který byl následně pozván ke screeningovému vyšetření. Celkem tak bylo ke screeningu pozváno 1494 mužů, zatímco zbývajících 7532 mužů tvořilo kontrolní skupinu. Vybraní muži podstupovali v období 1987–1996 screeningové vyšetření každé tři roky. Do roku 1993 screening spočíval pouze v digitálním rektálním vyšetření (tzn. vyšetření konečníku prstem), od roku 1993 se pak toto vyšetření používalo v kombinaci s PSA testem.

A jaké byly výsledky? Ve sledované skupině mužů bylo diagnostikováno 85 případů rakoviny prostaty (5,7 %), zatímco v kontrolní skupině to bylo 292 případů (3,9 %). Úmrtnost specifická pro rakovinu prostaty ve sledované skupině byla 30/85 (35 %), v kontrolní skupině 130/292 (45 %). Celková úmrtnost u mužů s rakovinou prostaty v první skupině byla 69/85 (81 %), ve druhé skupině to bylo 252/292 (86 %). Střední hodnota přežití u pacientů ve sledované skupině byla 201 měsíců, zatímco v kontrolní skupině tato hodnota činila 133 měsíců. Log-rank test ukázal, že přežití pacientů s rakovinou prostaty ve sledované skupině nebylo významně delší než u pacientů v kontrolní skupině.

„Tato randomizovaná kontrolovaná studie ukázala, že screening karcinomu prostaty nijak významně neovlivňuje úmrtnost na toto onemocnění,“ napsali autoři v závěru svého článku. Dodali ještě, že incidence karcinomu prostaty byla ve sledované skupině vyšší zřejmě kvůli tomu, že byl odhalen větší počet indolentních nádorů. „Ve sledované skupině hrozí poměrně vysoké riziko overdiagnosis (viz Pozn. překl) a zbytečné léčby,“ píšou autoři studie.

Švédští vědci v závěru svého článku doporučili, aby bezpříznakoví pacienti, kteří se chystají podstoupit test na rakovinu prostaty, byli poučeni o potenciálním riziku léčby s kurativním záměrem v případě, že jim bude diagnostikován karcinom prostaty. „Patří sem erektilní dysfunkce, inkontinence moči a střevní potíže. Lékaři by také měli zvážit nepříjemné pocity, které s sebou přináší biopsie prostaty a psychologické důsledky případných falešně pozitivních nálezů,“ varovali autoři a dodali, že dalším úkolem bude najít způsob, jak odlišit indolentní nádory od nádorů vysoce rizikových, a navrhnout méně agresivní léčbu indolentních nádorů.

Reference

1. Sandblom, G., Varenhorst, E., et al. (2011). Randomised prostate cancer screening trial: 20 year follow-up BMJ DOI: 10.1136/bmj.300.6731.1041
2. Andriole, G.L., Crawford, E.D., et al. for the PLCO Project Team (2009). Mortality results from a randomized prostate-cancer screening trial. N Engl J Med 2009;360:1310-9.
3. Schröder, F.H., Hugosson, J., et al. (2009) Screening and prostate-cancer mortality in a randomized European study. N Engl J Med 2009;360:1320-8.

Poznámky překladatele

• Anglický výraz overdiagnosis (stále častěji se používá český ekvivalent „zbytečná diagnóza“) označuje nádory, které by nebyly zachyceny ani léčeny, kdyby screeningový program neexistoval – a které by zřejmě ani neznamenaly ohrožení zdraví nebo života.

15.4.2011 Zdroj: ecancermedicalscience.com

Zpět